← Angličtina: Jazykové Dobrodružství
"My" je anglické přivlastňovací zájmeno první osoby jednotného čísla. Říká, že něco patří mně: "my book" – moje kniha, "my mother" – moje maminka, "my name" – moje jméno. Stojí vždy před podstatným jménem a samo určuje, čí věc je. Má několik příbuzných tvarů: my (před podstatným jménem: my book), mine (samostatně: the book is mine – ta kniha je moje), myself (zvratné a důrazné: I did it myself – udělal jsem to sám) a me (předmět: she knows me – zná mě).
Pro české mluvčí je "my" zrádné z několika důvodů. Za prvé, je to falešný přítel. České "my" znamená "we" (my jsme doma = we are at home), kdežto anglické "my" znamená "můj, moje". Slovo vypadá stejně, ale jinak se čte a má jiný význam. Čeština čte písmeno "y" jako "i", takže českému oku se zdá, že "my" se čte [mi]. Anglicky se čte /maɪ/.
Za druhé, čeština má pro "můj" mnoho tvarů podle rodu, čísla a pádu: můj, moje (má), mé, mého, mému, mým, moji, mých. Angličtina má jediný tvar: "my". Říká se "my book", "my mother", "my keys", "with my friend", "of my friends", vždy stejně. Stačí si zapamatovat jediné slovo.
Za třetí, čeština přivlastňovací zájmeno často vynechává, kde ho angličtina vyžaduje. Česky: "Myji si ruce", "Bolí mě hlava", "Bydlím s rodiči", "Ztratil jsem klíče". Anglicky: "I wash my hands", "My head hurts", "I live with my parents", "I lost my keys". Věta "I wash the hands" nebo "I live with parents" je chyba (nebo znamená něco jiného).
Za čtvrté, čeština rozlišuje "můj" a "svůj": "Miluji svou ženu" a "Miluji moji ženu" se liší jen stylem. V první osobě angličtina říká v obou případech "my": "I love my wife".
Další úskalí:
- Před "my" nestojí člen ani ukazovací zájmeno. Ne "the my book", ne "this my book". Česky řekneme "ten můj kamarád" nebo "ta moje kniha"; anglicky "my friend", "that book of mine" nebo "this book of mine". - Nedá se říci "a my friend". Správně je "a friend of mine" (jeden z mých přátel) nebo "my friend". - "Mine" se používá samostatně, bez podstatného jména: "This bag is mine". Ne "This is mine bag" a ne "mine's". - "Own" potřebuje "my" před sebou: "my own flat" nebo "a flat of my own". Ne "an own flat". - "Myself" se nepoužívá, kde čeština říká jen "se/si": "I wash my hands" (myji si ruce), nikoli "I wash myself my hands". - "Mine" a "myself" se píší bez apostrofu: ne "mine's", ne "my self".
Původ: staroanglické "mīn" bylo původně genitivem zájmena "ic" (já), tedy "můj". Ve středověku se tvar před souhláskou zkrátil na "mi" a později "my", kdežto "mine" zůstalo před samohláskou (ve starší angličtině "mine eyes") a dnes už jen v samostatném použití. Příbuzné je německé "mein" a české "můj"; všechny mají společný indoevropský základ.
Co znamená "my" česky? "My" znamená "můj, moje, mé" a všechny ostatní tvary tohoto zájmena: patří mně. Nezaměňujte je s českým "my" (we).
Hlavní body:
- my = můj, moje, mé, svůj; nemění se podle rodu, čísla ani pádu: my book, my mother, my keys. - česky "my" = we; anglicky "my" = můj. Výslovnost je /maɪ/, ne [mi]. - my stojí před podstatným jménem a bez členu: my book, ne "the my book". Samostatný tvar je "mine" (this bag is mine). "A friend of mine". - angličtina přivlastňuje tam, kde čeština vynechává nebo používá "si": I wash my hands, my head hurts, I live with my parents. - myself = sám, sama, zvratné: I did it myself, I call myself Emma. my own = vlastní.
✾ ❦ ✾ ❦ ✾ ✾ ❦ ✾ ❦ ✾ ✾ ❦ ✾ ❦ ✾
my — britsky /maɪ/, americky /maɪ/. Slovo má dvojhlásku: první část je /a/ (jako české "a"), druhá /ɪ/ (krátké "i"). Je to jako české "maj" pronesené plynule v jedné slabice. Neříkejte [mi] ani [mɪ], tedy jako české "my" (we). Zkuste: česky "my jsme" [mɪ], anglicky "my name" /maɪ neɪm/.
- Rozlišujte "my" /maɪ/ (můj), "me" /miː/ (mě, mi) a "mean" /miːn/ (znamenat). Samohláska v "me" je dlouhé /iː/, v "my" dvojhláska. - mine — /maɪn/. Stejná dvojhláska jako v "my", pak /n/. Neříkejte [mɪn] ani [miːn]. - myself — /maɪˈself/. Přízvuk je na druhé slabice: my-SELF. Obě slabiky píšeme dohromady: "myself", ne "my self". - Ve větě je "my" obvykle nepřízvučné: "My HEAD hurts", "I wash my HANDS". Přízvuk nese podstatné jméno. Zájmeno je přízvučné, jen když se staví proti jinému: "That is MY book, not YOURS". - "My" a "I" mají stejnou dvojhlásku /aɪ/: /maɪ/ a /aɪ/ (já). "My" zní jako "I" s /m/ na začátku.
Další slova lekce:
- mother /ˈmʌðə/ (americky /ˈmʌðɚ/). První samohláska je krátké /ʌ/ jako v "cup", ne české "o". "th" se čte jako znělé /ð/. - brother /ˈbrʌðə/ (americky /ˈbrʌðɚ/). Stejná hláska /ʌ/ a /ð/ jako v "mother". - sister /ˈsɪstə/ (americky /ˈsɪstɚ/). Přízvuk je na první slabice. - keys /kiːz/. Dlouhé /iː/, konečné "s" je znělé /z/. - hands /hændz/. Samohláska /æ/ je mezi českým "a" a "e". - homework /ˈhəʊmwɜːk/ (americky /ˈhoʊmwɝːk/). Přízvuk je na první slabice. - head /hed/. Písmena "ea" se zde čtou jako krátké /e/, ne jako dlouhé /iː/. - hurts /hɜːts/. Dlouhé /ɜː/ jako v "her". - parents /ˈpeərənts/ (americky /ˈperənts/). První slabika nese přízvuk. - friend /frend/. Písmeno "i" se nečte: /frend/, ne [fríend]. - own /əʊn/ (americky /oʊn/). Dvojhláska. - nerves /nɜːvz/. Konečné "s" je znělé /z/. - flat /flæt/. Samohláska /æ/.
✾ ❦ ✾ ❦ ✾ ✾ ❦ ✾ ❦ ✾ ✾ ❦ ✾ ❦ ✾
35.1 My moje name jméno is je Tomáš Tomáš
35.2 This tohle is je my moje book kniha
35.3 Where kde are jsou my moje keys klíče
35.4 My moje mother maminka lives bydlí in v Olomouc Olomouci
35.5 It to is je not ne my moje fault vina
35.6 I já wash myji my si hands ruce before před dinner večeří
35.7 My můj brother bratr works pracuje in v a [–] bank bance
35.8 This ta bag taška is je mine moje
35.9 My moje sister sestra Klára Klára lives bydlí with s my [–] mother maminkou
35.10 Can můžeš you ty help pomoct me mi with s my [–] homework domácím úkolem
35.11 My mě head hlava hurts bolí, so tak I já am [–] going jdu to do bed postele early brzy
35.12 My moje English angličtina is je not ne perfect dokonalá, but ale my moje colleague kolegyně Emma Emma helps pomáhá me mi
35.13 A jeden friend kamarád of z mine mých is je from z Leeds Leedsu
35.14 Mrs paní Hughes Hughesová says říká that že my můj room pokoj is je the [–] warmest nejteplejší in v the [–] house domě
35.15 One jednoho day dne I já will budu have mít a [–] flat byt of [–] my [–] own vlastní
✾ ❦ ✾ ❦ ✾ ✾ ❦ ✾ ❦ ✾ ✾ ❦ ✾ ❦ ✾
35.1 My name is Tomáš. Jmenuji se Tomáš.
35.2 This is my book. To je moje kniha.
35.3 Where are my keys? Kde jsou moje klíče?
35.4 My mother lives in Olomouc. Moje maminka bydlí v Olomouci.
35.5 It is not my fault. To není moje vina.
35.6 I wash my hands before dinner. Před večeří si myji ruce.
35.7 My brother works in a bank. Můj bratr pracuje v bance.
35.8 This bag is mine. Ta taška je moje.
35.9 My sister Klára lives with my mother. Moje sestra Klára bydlí s maminkou.
35.10 Can you help me with my homework? Můžeš mi pomoct s domácím úkolem?
35.11 My head hurts, so I am going to bed early. Bolí mě hlava, tak jdu brzy do postele.
35.12 My English is not perfect, but my colleague Emma helps me. Moje angličtina není dokonalá, ale moje kolegyně Emma mi pomáhá.
35.13 A friend of mine is from Leeds. Jeden z mých kamarádů je z Leedsu.
35.14 Mrs Hughes says that my room is the warmest in the house. Paní Hughesová říká, že můj pokoj je v domě nejteplejší.
35.15 One day I will have a flat of my own. Jednoho dne budu mít vlastní byt.
✾ ❦ ✾ ❦ ✾ ✾ ❦ ✾ ❦ ✾ ✾ ❦ ✾ ❦ ✾
35.1 My name is Tomáš.
35.2 This is my book.
35.3 Where are my keys?
35.4 My mother lives in Olomouc.
35.5 It is not my fault.
35.6 I wash my hands before dinner.
35.7 My brother works in a bank.
35.8 This bag is mine.
35.9 My sister Klára lives with my mother.
35.10 Can you help me with my homework?
35.11 My head hurts, so I am going to bed early.
35.12 My English is not perfect, but my colleague Emma helps me.
35.13 A friend of mine is from Leeds.
35.14 Mrs Hughes says that my room is the warmest in the house.
35.15 One day I will have a flat of my own.
✾ ❦ ✾ ❦ ✾ ✾ ❦ ✾ ❦ ✾ ✾ ❦ ✾ ❦ ✾
Toto jsou gramatická pravidla pro "my" v angličtině:
1. Čtyři příbuzné tvary. My stojí před podstatným jménem: "This is my book" (35.2), "my keys" (35.3). Mine stojí samostatně, bez podstatného jména: "This bag is mine" (35.8). Myself je zvratné a důrazné: "I did it myself" (udělal jsem to sám). Me je předmět: "Help me" (pomoz mi), "She knows me" (zná mě). Nelze říci "This is mine book" ani "This bag is my".
2. My se nemění. Čeština mění "můj" podle rodu, čísla a pádu: můj bratr, moje sestra, mé auto, s mým bratrem, o mých klíčích. Angličtina má pořád "my": "my brother" (35.7), "my sister" (35.9), "my room" (35.14), "my keys" (35.3). Nezáleží na tom, zda věc, kterou vlastníme, je jednotná nebo množná, ani zda je rodu mužského, ženského či středního. Zájmeno se ani neskloňuje: "with my friend", "of my friends", "to my friend" mají vždy "my".
3. Žádný člen před "my". Přivlastňovací zájmeno nahrazuje člen: "my book", ne "the my book" ani "a my book". Česky se říká "ta moje kniha", "ten můj kamarád"; anglicky "my book", "my friend". Chceme-li říci, že jde o jednu z více věcí, nebo přidat ukazovací zájmeno, použijeme tvar "of mine": "a friend of mine" (35.13) = jeden z mých kamarádů; "this book of mine" = tahle moje kniha; "that idea of mine" = ten můj nápad. Ne "a my friend", ne "this my book".
4. Angličtina přivlastňuje, kde čeština nepřivlastňuje. Části těla, oblečení, rodina, věci, které máme u sebe: "I wash my hands" (35.6) – česky "myji si ruce", s dativním "si"; "My head hurts" (35.11) – česky "bolí mě hlava"; "I live with my parents" – "bydlím s rodiči"; "I lost my keys" – "ztratil jsem klíče"; "My sister Klára lives with my mother" (35.9) – "bydlí s maminkou"; "help me with my homework" (35.10) – "pomoct s úkolem". Česky se přivlastňovací zájmeno často vynechává; anglicky se vynechat nesmí: "I wash hands", "I live with parents", "I put on coat" jsou chyby. České "si" v takových větách se anglicky vyjadřuje právě slovem "my".
5. My a svůj. Čeština rozlišuje "můj" a "svůj", pokud mluvčí mluví o své vlastní věci: "Mám svou knihu" i "Mám moji knihu". Obojí je v první osobě správně a anglicky se obojí řekne "I have my book". Rozdíl mezi "svůj" a "jeho" nebo "její" se v angličtině řeší u třetí osoby (viz her v lekci 34), v první osobě se řešit nemusí.
6. Mine: samostatný tvar. Když v angličtině nenásleduje podstatné jméno, "my" se mění na "mine": "This bag is mine" (35.8), "It is mine" (35.17), "This pen is mine" (35.24). Mine se píše bez apostrofu a nemá množné číslo: "These keys are mine". "A friend of mine" (35.13, 35.26) je zvláštní konstrukce: "of" + samostatný tvar. Ne "a friend of me". Ve starší angličtině se "mine" používalo i před samohláskou ("mine eyes"); dnes to zní básnicky nebo archaicky.
7. Myself. Zvratné zájmeno stojí, když je podmět i předmět tentýž: "I call myself Emma" (35.28; doslovný obrat, česky "nazývám se Emma"); a důrazně: "I did my homework myself" (35.25) = udělal jsem si úkol sám, bez pomoci. Česká zvratná zájmena "se/si" se nepřekládají vždy slovem "myself": "Myji se" je "I wash", "Bavím se" je "I enjoy myself", "Myji si ruce" je "I wash my hands". Žena řekne "sama", muž "sám": angličtina rod nerozlišuje, "myself" platí pro oba.
8. My own. "Own" posiluje přivlastnění: "my own words" (35.25) = vlastními slovy; "a flat of my own" (35.15) = můj vlastní byt. "Own" potřebuje před sebou přivlastňovací zájmeno nebo "of + zájmeno": "my own flat" nebo "a flat of my own". Ne "an own flat" ani "own flat".
9. Slovosled: my + přídavné jméno + podstatné jméno. "My poor nerves", "my old friends", "my best friend". Přivlastňovací zájmeno je vždy první: "my English notebook" (ne "English my notebook"). Totéž platí pro "my" + číslovka: "my two sisters".
10. Oslovení a citoslovce. Ve volání stojí "my" před oslovením: "my dear", "my friend" (35.30), "my love". Česky nemusí být žádné "můj": "příteli!", "drahá!". Angličtina přidává "my", ale bez členu: "Thank you, my friend". Citoslovce "Oh my!" (ach jé, ty jo) je ustálené a znamená údiv.
11. My a we. České "my" je anglické "we", jak říká 35.21: "in Czech the word my means we". České "my jsme doma" je anglicky "we are at home"; anglické "my house" je česky "můj dům". Přehled: česky my = anglicky we; česky můj, moje = anglicky my; česky nás, nám = anglicky us.
12. Přízvuk a důraz. V běžné větě není "my" přízvučné. Pokud ho chceme zdůraznit (proti jinému), nese přízvuk: "That is MY pen, not YOURS" (to je moje pero, ne tvoje). Přízvuk nese také "mine" ve větě "It is MINE".
Časté chyby:
- Čtení [mi]. Správně /maɪ/. - "The my book." Správně: My book. - "A my friend." Správně: A friend of mine, nebo my friend. - "This is mine book." Správně: This is my book. - "This bag is my." Správně: This bag is mine. - "I wash hands before dinner." Správně: I wash my hands before dinner. - "I live with parents." Správně: I live with my parents. - "My head it hurts." Správně: My head hurts. - "I did it my self." Správně: I did it myself. - "Mine's" nebo "my's." Správně: mine. - "An own flat." Správně: my own flat nebo a flat of my own. - "Me name is Tomáš." Správně: My name is Tomáš. - Záměna "my" (we) a "my" (můj) ve větě: "My are at home." Správně: We are at home.
✾ ❦ ✾ ❦ ✾ ✾ ❦ ✾ ❦ ✾ ✾ ❦ ✾ ❦ ✾
"My" patří mezi nejčastější slova angličtiny. Používáme je neustále, protože angličtina přivlastňuje i tam, kde se v češtině nic neříká: ruce, hlavu, klíče, rodinu.
My name is. Při představování se v angličtině říká "My name is Tomáš" (formálněji) nebo "I'm Tomáš" (běžněji). V češtině řekneme "Jmenuji se Tomáš"; slovo "moje" tam není. Časté je také "My name's Tomáš" ve zkrácené podobě. Zeptáte-li se někoho na jméno, řeknete "What is your name?"
My pleasure. "My pleasure" je zdvořilá odpověď na poděkování: "Thank you for your help." – "My pleasure." Česky "rádo se stalo, není zač". Nic se tu neříká o tom, čí je to potěšení; je to ustálený obrat.
Oh my. "Oh my!" vyjadřuje údiv a je neutrální. "Oh my God" je ve stejném významu velmi běžné, ale někteří lidé ho pokládají za neuctivé, protože zmiňuje Boha; šetrnější je "Oh my goodness".
My dear, my love. "My dear" je oslovení, které dnes zní starosvětsky nebo povýšeně, jako v citátu z Austenové níže. "Love" jako oslovení (bez "my") je v severní Anglii, třeba v Leedsu, běžné i mezi cizími lidmi: "Thanks, love."
My bad. "My bad" je hovorový obrat, který znamená "moje chyba, omlouvám se". Používají ho hlavně mladší mluvčí. Ve formální řeči se řekne "It was my mistake" nebo "I apologise".
In my opinion. Svůj názor uvozujeme "In my opinion", "in my view" nebo "to my mind": "In my opinion, it is too cold". V běžné řeči stačí "I think".
Ustálená spojení:
- My name is Tomáš. — Jmenuji se Tomáš. - It's my turn. — Jsem na řadě. - Make yourself at home, my friend. — Buď jako doma, příteli. - My pleasure. — Rádo se stalo. - Oh my! — Ach jé! Ty jo! - in my opinion — podle mého názoru. - a friend of mine — jeden z mých kamarádů. - my own — vlastní. - my bad — moje chyba (hovorově).
My a our. Pokud mluví více lidí o jedné věci, angličtina používá "our": "our house" je náš dům. Česky "náš". Tvar "my" patří jen jednomu mluvčímu.
✾ ❦ ✾ ❦ ✾ ✾ ❦ ✾ ❦ ✾ ✾ ❦ ✾ ❦ ✾
Jane Austen, Pride and Prejudice (1813), kapitola I. Pan Bennet právě řekl, že jeho dcery nemají mnoho předností, jen Lizzy je bystřejší než její sestry. Paní Bennetová se rozhořčí.
"Mr. pane Bennet Bennete, how jak can můžete you vy abuse hanit your vaše own vlastní children děti in v such takovém a [–] way způsobu? You vy take máte delight potěšení in v vexing trápení me mě. You vy have máte no žádný compassion soucit on s my mými poor ubohými nerves nervy."
(Pan Bennet odpoví:)
"You vy mistake špatně chápete me mě, my má dear drahá. I já have mám a [–] high velkou respect úctu for k your vašim nerves nervům. They ony are jsou my moji old staří friends přátelé. I já have [–] heard slyšel you vás mention zmiňovat them je with s consideration ohleduplností these těchto twenty dvacet years let at aspoň least [–]."
(Doslovný překlad slovo po slově, nikoli citát z českého překladu.)
"Mr. Bennet, how can you abuse your own children in such a way? You take delight in vexing me. You have no compassion on my poor nerves."
(Pan Bennet odpoví:)
"You mistake me, my dear. I have a high respect for your nerves. They are my old friends. I have heard you mention them with consideration these twenty years at least."
(Jane Austen, Pride and Prejudice, 1813, kapitola I)
Doslovný český překlad: „Pane Bennete, jak můžete takto hanit vlastní děti? Libujete si v tom, že mě trápíte. S mými ubohými nervy nemáte žádný soucit.“ – „Špatně mě chápete, má drahá. Mám k vašim nervům velkou úctu. Jsou to moji staří přátelé. Slyšel jsem vás je zmiňovat s ohleduplností už aspoň dvacet let.“
Pride and Prejudice napsala Jane Austenová a poprvé vyšlo v roce 1813. Citujeme podle vydání v Project Gutenbergu, kapitola I. Pan Bennet právě řekl o svých dcerách, že "they are all silly and ignorant", jen Lizzy je bystřejší než ostatní. Paní Bennetová je pobouřena. V textu je pravopis vydání: "Mr." s tečkou (britsky se dnes píše "Mr" bez tečky).
V krátké výměně se "my" objeví třikrát a pokaždé má jiný účinek. Paní Bennetová říká "my poor nerves": přivlastňuje si své nervy, jako by byly její vlastní trápení, a žádá soucit. Pan Bennet se jí nevysmívá přímo. Osloví ji "my dear", což v jeho ústech není něžné, ale chladné a pobavené, a pak obrátí její vlastní slovo: nejprve "your nerves" (vaše nervy), potom "my old friends" (moji staří přátelé). Z nervů, na které si paní Bennetová stěžuje, udělá pan Bennet svého dlouholetého známého. Ironie stojí na dvou zájmenech, "your" a "my".
Zajímavá je i slovní zásoba. "Abuse" tu neznamená "týrat" ani "zneužívat", ale "hanit, ostře o někom mluvit". "Vex" znamená "trápit, dráždit". "Compassion on" je starší vazba; dnes řekneme "compassion for". "These twenty years at least" je starší způsob, jak říci "for the last twenty years at least" (po celých aspoň dvacet let). "To mistake" se tu používá ve významu "špatně chápat".
- "how can you abuse your own children" – "your own children": "own" po přivlastňovacím zájmenu (Část D, bod 8). Totéž by platilo pro "my own children". Otázka s "can": "how can you…?" (jak můžete…?). - "in such a way" – "such" před "a": "such a way", ne "a such way". Česky "v takovém způsobu". - "You take delight in vexing me" – "take delight in" + sloveso na -ing: libovat si v něčem. "Me" je předmět (Část D, bod 1). - "You have no compassion on my poor nerves" – "my" + přídavné jméno + podstatné jméno (Část D, bod 9). "No" před podstatným jménem je zápor: "no compassion" = žádný soucit. Dnes by bylo "compassion for". - "You mistake me, my dear" – "me" je předmět; "my dear" je oslovení (Část D, bod 10), bez členu. - "I have a high respect for your nerves" – "high respect" = velká úcta. Přivlastňovací "your" místo "my". - "They are my old friends" – podmět "they" (ony) a "my old friends": přivlastňovací zájmeno před přídavným jménem. Všimněte si, že "my" se nemění, i když je podstatné jméno množné (Část D, bod 2). - "I have heard you mention them with consideration" – "heard you mention" = slyšel jsem vás zmiňovat; sloveso "mention" je bez "to". Předložka "with" tu uvádí způsob. - "these twenty years at least" – starší výraz času (dnes "for the last twenty years at least"). "At least" = aspoň, alespoň.
✾ ❦ ✾ ❦ ✾ ✾ ❦ ✾ ❦ ✾ ✾ ❦ ✾ ❦ ✾
Je pátek odpoledne. Tomáš má s kolegyní Emmou obvykle hodinu češtiny (lekce 34), ale dnes se role obrátí: Tomáš se chce naučit, jak se používá slovo "my", a Emma, která je z Leedsu, mu to vysvětluje. Pak se zeptá, jak se česky řekne "My name is Emma", a Tomáš odpoví.
35.16 "Emma Emmo, I já have mám my [–] English na angličtinu notebook sešit, but ale I já cannot nemůžu find najít my [–] pen pero."
35.17 "Use použij this tohle one [–]. It to is je mine moje, but ale I já have mám another další in v my [–] bag tašce."
35.18 "Thank děkuji you ti! Today dnes I já want chci to [–] learn naučit the [–] word slovo my „my“."
35.19 "Good dobře. It to is je easy snadné: my moje book kniha, my moje name jméno, my moje mother maminka. It to never nikdy changes se nemění."
35.20 "In v Czech češtině you ty have máš many mnoho forms tvarů, but ale English angličtina has má only jen one jeden: my moje."
35.21 "Lucky šťastný me já! But ale in v Czech češtině the [–] word slovo my „my“ means znamená we my, and a I já always vždy forget zapomínám."
35.22 "Yes ano, it to is je a [–] trap past. But ale remember pamatuj: my „my“ always vždy comes přichází before před a [–] noun podstatným jménem."
35.23 "Like jako my moje pen pero, my můj notebook sešit, my můj homework domácí úkol?"
35.24 "Yes ano. Without bez a [–] noun podstatného jména we my say říkáme mine moje: this tohle pen pero is je mine moje."
35.25 "My moje turn řada! I já did udělal my si homework úkol myself sám, and a I já wrote napsal it ho in [–] my [–] own vlastními words slovy."
35.26 "Excellent výborně! You ty are jsi a jeden friend přátel of z mine mých, and a also také my můj only jediný student student."
35.27 "Now teď tell řekni me mi: how jak do [–] you ty say říkáš 'My moje name jméno is je Emma' Emma in v Czech češtině?"
35.28 "We my do [–] not ne say říkáme 'my „moje name' jméno“. We my say říkáme: I já call nazývám myself se Emma Emma."
35.29 "Strange zvláštní! So takže Czech čeština says říká: I já call nazývám myself se, and a English angličtina says říká: my moje name jméno is je."
35.30 "Exactly přesně! English angličtina always vždy needs potřebuje my moje: I já wash myji my si hands ruce, I já lose ztrácím my [–] keys klíče. Now teď back zpátky to do work práce, my [–] friend kamarádko!"
✾ ❦ ✾ ❦ ✾ ✾ ❦ ✾ ❦ ✾ ✾ ❦ ✾ ❦ ✾
35.16 "Emma, I have my English notebook, but I cannot find my pen." „Emmo, mám sešit na angličtinu, ale nemůžu najít pero.“
35.17 "Use this one. It is mine, but I have another in my bag." „Použij tohle. Je moje, ale další mám v tašce.“
35.18 "Thank you! Today I want to learn the word my." „Děkuju! Dnes se chci naučit slovo my.“
35.19 "Good. It is easy: my book, my name, my mother. It never changes." „Dobře. Je to snadné: moje kniha, moje jméno, moje maminka. Nikdy se nemění.“
35.20 "In Czech you have many forms, but English has only one: my." „V češtině máš mnoho tvarů, ale angličtina má jen jeden: my.“
35.21 "Lucky me! But in Czech the word my means we, and I always forget." „To mám štěstí! Ale v češtině slovo my znamená we a já na to pořád zapomínám.“
35.22 "Yes, it is a trap. But remember: my always comes before a noun." „Ano, je to past. Ale pamatuj: my stojí vždy před podstatným jménem.“
35.23 "Like my pen, my notebook, my homework?" „Jako moje pero, můj sešit, můj domácí úkol?“
35.24 "Yes. Without a noun we say mine: this pen is mine." „Ano. Bez podstatného jména říkáme mine: tohle pero je moje.“
35.25 "My turn! I did my homework myself, and I wrote it in my own words." „Teď já! Úkol jsem si udělal sám a napsal jsem ho vlastními slovy.“
35.26 "Excellent! You are a friend of mine, and also my only student." „Výborně! Jsi jeden z mých přátel a také můj jediný student.“
35.27 "Now tell me: how do you say 'My name is Emma' in Czech?" „Teď mi řekni: jak se česky řekne ‚My name is Emma‘?“
35.28 "We do not say 'my name'. We say: I call myself Emma." „Neříkáme „moje jméno“. Říkáme: nazývám se Emma.“
35.29 "Strange! So Czech says: I call myself, and English says: my name is." „Zvláštní! Čeština tedy říká: nazývám se, a angličtina: moje jméno je.“
35.30 "Exactly! English always needs my: I wash my hands, I lose my keys. Now back to work, my friend!" „Přesně! Angličtina vždycky potřebuje my: myji si ruce, ztrácím klíče. A teď zpátky do práce, kamarádko!“
✾ ❦ ✾ ❦ ✾ ✾ ❦ ✾ ❦ ✾ ✾ ❦ ✾ ❦ ✾
35.16 "Emma, I have my English notebook, but I cannot find my pen."
35.17 "Use this one. It is mine, but I have another in my bag."
35.18 "Thank you! Today I want to learn the word my."
35.19 "Good. It is easy: my book, my name, my mother. It never changes."
35.20 "In Czech you have many forms, but English has only one: my."
35.21 "Lucky me! But in Czech the word my means we, and I always forget."
35.22 "Yes, it is a trap. But remember: my always comes before a noun."
35.23 "Like my pen, my notebook, my homework?"
35.24 "Yes. Without a noun we say mine: this pen is mine."
35.25 "My turn! I did my homework myself, and I wrote it in my own words."
35.26 "Excellent! You are a friend of mine, and also my only student."
35.27 "Now tell me: how do you say 'My name is Emma' in Czech?"
35.28 "We do not say 'my name'. We say: I call myself Emma."
35.29 "Strange! So Czech says: I call myself, and English says: my name is."
35.30 "Exactly! English always needs my: I wash my hands, I lose my keys. Now back to work, my friend!"
✾ ❦ ✾ ❦ ✾ ✾ ❦ ✾ ❦ ✾ ✾ ❦ ✾ ❦ ✾
Rozhovor ukazuje, jak "my" pracuje v běžné řeči:
- My s podstatným jménem, mine bez něj. "My pen" (35.23), ale "this pen is mine" (35.24); "it is mine" (35.17). Pravidlo z 35.22 platí: "my" stojí před podstatným jménem, nikdy samostatně. - Angličtina přivlastňuje: "in my bag" (35.17) – česky jen "v tašce"; "I have my English notebook" (35.16) – česky "mám sešit na angličtinu"; "I wash my hands" (35.30) – "myji si ruce". Česká věta bývá bez zájmena, anglická ho nese. - My nikdy nemění tvar (35.19): "my book", "my name", "my mother". Česky jsou to "moje kniha, moje jméno, moje maminka", ale i "můj sešit" a "můj domácí úkol" (35.23); všechny jsou anglicky "my". - Falešný přítel (35.21): v angličtině znamená "we" české "my". V 35.21 se obě slova potkávají: "the word my means we". V 35.24 a 35.28 "we" (my) hovoří o lidech, kteří mluví daným jazykem: "we say mine" = my (Angličané) říkáme mine. - "A friend of mine" (35.26) – dvojité přivlastnění; "of" + "mine". Ne "a friend of my" ani "a my friend". - "My own words" (35.25) – "own" po "my" (Část D, bod 8). "Myself" (35.25) zdůrazňuje, že úkol napsal sám bez pomoci. - "I call myself Emma" (35.28, 35.29) – doslovný překlad českého "nazývám se Emma" (běžněji "jmenuji se Emma"). Správná anglická věta pro představení je "My name is Emma" nebo "I'm Emma". "I call myself" by v běžné angličtině znamenalo spíše "říkám si, tvrdím o sobě" (I call myself a teacher, but...), proto je v 35.28 vysvětlením české stavby, ne vzorem pro mluvu. - "My" v oslovení: "my friend" (35.30), bez členu. Česky vokativ "kamarádko!" slovo "moje" nepotřebuje. - Slovosled "my" + podstatné jméno: "my only student" (35.26) – zájmeno je první, pak přídavné jméno. Také "my English notebook" (35.16). - Rozkazovací způsob: "Use this one" (35.17), "Remember" (35.22), "Tell me" (35.27). Rozkaz je základní tvar slovesa, bez zájmena "you". - "Lucky me!" (35.21) – ustálený obrat, "me" po přídavném jménu: mám štěstí. Ne "Lucky I". - "Today I want to learn" (35.18) – po "want" stojí "to" + sloveso. Česky se "chci se naučit" tvoří bez "to". - "Back to work" (35.30) – zkrácený příkaz bez slovesa: pojďme zpátky do práce.
Slovní zásoba: "notebook" = sešit; "trap" = past; "noun" = podstatné jméno; "turn" = řada; "student" = student, studentka; "homework" = domácí úkol; "strange" = zvláštní; "forget" = zapomenout.
✾ ❦ ✾ ❦ ✾ ✾ ❦ ✾ ❦ ✾ ✾ ❦ ✾ ❦ ✾
- my /maɪ/: dvojhláska, nikoli české [mi]. Český výslovnostní návyk (y = i) je tu zrádný. V psaném textu se "my" odlišuje od českého "my" (we) jen kontextem. - mine /maɪn/, myself /maɪˈself/ (přízvuk na druhé slabice), me /miː/. Dohromady píšeme "myself", ne "my self". - Pravopis: "mine" bez apostrofu, "myself" dohromady. "My" se píše s malým písmenem uprostřed věty: "I lost my keys"; s velkým na začátku věty: "My head hurts." - Přivlastňování nemá apostrof u zájmen: my, mine, your, yours, his, her, hers, its, our, ours, their, theirs. Apostrof patří jen podstatným jménům: "Tomáš's book". - "Mum" a "Mrs" britsky bez tečky; "Mrs Hughes". V americké angličtině "Mom" a "Mrs."
✾ ❦ ✾ ❦ ✾ ✾ ❦ ✾ ❦ ✾
---
Course Index: [latinum.substack.com/p/index](https://latinum.substack.com/p/index)